Zemřel doc. Ing. Ivan Štoll, CSc. – dlouholetý děkan FJFI ČVUT v Praze

Studoval na Matematicko-fyzikální fakultě UK v Praze (1954-1955), absolvoval Fyzikální fakultu Moskevské státní univerzity (1961), obor Fyzika atomového jádra. Krátce působil jako vědecký pracovník v Ústavu jaderného výzkumu v Řeži. Na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze pracoval až do roku 2016, tedy 54 let. Zde zastával funkce vedoucího katedry fyziky (1972-1991) a zejména děkana (1973-1988). Během svého funkčního období mj. vybudoval školní jaderný reaktor v Troji.

Ovlivnila jej dvouletá stáž Kanadské atomové komise na Univerzitě v kanadském Saskatoonu v letech 1968-1970. Z této zkušenosti celý život čerpal, a své poznatky, které nabyl zejména při setkávání s indiánskými kmeny, shrnul v etnology oceňované publikaci Radil jsem se s vlky (2011).

Na FJFI vychoval celou řadu dnes známých fyziků, byl dlouholetým členem Jednoty českých matematiků a fyziků (také jejím zasloužilým a čestným členem), několik desetiletí spolupořádal Turnaj mladých fyziků, byl též dlouholetým redaktorem odborného časopisu Rozhledy matematicko-fyzikální.

Kromě mnoha skript (např. Úvod do radiotechniky, 1964; Výběr fyzikálních úloh – s I. Jexem, 2008) napsal velké učebnice Elektřina a magnetismus (spolu s B. Sedlákem, 1986, 1993, 2013) a Klasická teoretická fyzika (spolu s I. Jexem a J. Tolarem, 2017). Revidoval také obsáhlý překlad a přeložil části řešených příkladů Feynmanových přednášek z fyziky (2000-2002). Stěžejní publikací jsou i první původní kompletní české Dějiny fyziky (2009), která získala Cenu rektora ČVUT 1. stupně za prestižní publikaci (2010).

Širší veřejnosti je znám jako autor mnohých popularizačních publikací Tajemství kulového blesku (1988), Energie pro 21. století (spolu s B. Heřmanským, 1992) a Svět očima fyziky (1996). V knihách Paprsek budoucnosti (1975) a Lasery a optoelektronika (s E. Strumbanem, 1988) popularizoval využití laserů, pro mládež napsal Objevitelé přírodních zákonů (1997 – přeloženo též do čínštiny), Podivuhodné přírodní úkazy (1998) a Věda a technika v českých zemích (s J. Hozákem, 2002 – oceněno Zlatou stuhou). V posledních 25 letech se zabýval osudy slavných vědců: Phenomenon of Doppler (1992), Jan Marek Marci – první český fyzik (1996), Christian Doppler – Pegas pod jařmem (2003), Archimedes – největší vědec starověku (s J. Bečvářem, 2005.) Byl koordinátorem portrétní edice Velké postavy vědeckého nebe v nakladatelství Prometheus. Spolupracoval také s výukovým audiovizuálním studiem ČVUT na mnohých vzdělávacích filmech a s Českou televizí, na projektech svého syna Martina Štolla. Společně napsali a realizovali dvanáctidílný televizní seriál Praha – jeviště vědy (2000), jehož knižní podobu vydala FJFI ČVUT (Praha – jeviště vědy, 2005).

Za svou celoživotní pedagogickou a popularizační činnost byl mnohokrát oceněn: třikrát získal nejvyšší ocenění ČVUT (mj. Stříbrná Felberova medaile, 1975) a dvakrát i FJFI ČVUT, ocenila jej i Matematicko-fyzikální fakulta Univerzity Karlovy, Lebeděvův Fyzikální institut v Moskvě (1974) i prezident republiky (Vyznamenání za vynikající práci, 1979). K nejcennějším vyznamenáním patří Medaile MŠMT Jana Ámose Komenského 1. stupně (2000) od ministra školství. Vědecká rada FJFI ČVUT doc. Ivanu Štollovi vyjádřila poděkování za celoživotní obětavou práci pro fakultu jmenováním emeritním akademickým pracovníkem (2017).