V pondělí 3. 1. 2022 zemřel prof. Jiří Patera, Ph.D., dr. h. c.
Prof. Jiří Patera (10. 10. 1936 – 3. 1. 2022)
Jiří Patera byl česko-kanadský teoretický fyzik a matematik. Byl profesorem na Université de Montréal v Kanadě.
Po maturitě na gymnáziu v Děčíně studoval teoretickou fyziku na Moskevské státní univerzitě M. V. Lomonosova. Po návratu do Československa pracoval v Ústavu jaderné fyziky ČSAV v Řeži. V roce 1964 získal doktorát na Karlově univerzitě v Praze a pracoval ve Fyzikálním ústavu ČSAV v SÚJV v Dubně. V roce 1968 emigroval do Kanady.
Od roku 1989, hned jak to bylo politicky možné, velice aktivně a obětavě spolupracoval s Českým vysokým učením technickým v Praze. V roce 2005 mu byl udělen čestný doktorát za jeho vědecké zásluhy a internacionalizaci vědecké činnosti a výuky na Fakultě jaderné a fyzikálně inženýrské ČVUT v Praze (FJFI).
Po otevření detašovaného pracoviště FJFI v Děčíně se rád do Děčína vracel v rámci konferencí a spolupráce se studenty.
Pár slov od studentů
Profesor Patera velmi rád spolupracoval s mladými lidmi. Během své kariéry „vychoval'“ obrovský počet studentů a studentek od bakalářů přes doktorandy až po postdoktorandy. Kromě kanadských studentů rád přibíral do svého týmu lidi z celého světa.
Po roce 1989 znovu navázal kontakty se svou rodnou zemí, mimo jiné s FJFI, přes profesora Miloslava Havlíčka. Takto jsme získali tu úžasnou možnost odjet do Montrealu i my. Jirka Patera byl náš mentor a učitel. Obrovsky rozšířil naše obzory, pozvedl naše sebevědomí jako výzkumníků i jako lidí. Díky němu jsme se naučili mnoho nového a poznali spoustu inspirativních kolegů. Zajímal se o náš osobní život a často nám vyprávěl o tom svém, jistě mnohem zajímavějším.
Velmi rádi vzpomínáme například na každodenní kávu o třetí, na které se scházeli profesoři se studenty, kde jsme mohli mluvit nejen o matematice, ale o všem možném, co nás zrovna zajímalo. Po letech strávených v Montrealu u Jiřího Patery jsme se vrátili dospělejší, zkušenější, sebevědomější. Bude nám velmi chybět.
Krátké ohlédnutí za akademickou činností prof. Patery
Prof. Jiří Patera přijel na Université de Motréal v roce 1965 jako postdoctoral fellow a začal práci na aplikaci teorie Lieových grup ve fyzice. V této oblasti zanechal prof. Patera svoji nesmazatelnou stopu a z jeho prací se čerpá do dnešních dnů.
Je autorem 214 původních vědeckých článků s rozsáhlým dopadem v odborné komunitě. V letech 1965 až 1972 napsal řadu článků o konstruktivní teorii reprezentací Lieových grup. V této době jeho výzkum kulminoval publikací celosvětově používaných tabulek (J. Patera and D. Sankoff, Branching rules for representations of Lie algebras, Montreal, 1973). Tyto tabulky byly později rozšířené, doplněné teoretickou částí a publikované v roce 1981 Marcelem Dekkerem (W. G. McKay and J. Patera, Tables of dimensions, indices and branching rules for representations of simple Lie algebras). Tato kniha se stala biblí pro fyziky elementárních částic, kteří pracují na standardním modelu. Používá se i při všech pokusech o využití symetrií ve fyzice. Knihu lze nalézt ve fyzikálních knihovnách po celém světě a je jednou z celkem osmi knih, kterých je autorem.
Jeho práce vyvrcholila ročním pobytem v letech 1983-84 v Caltech Physics Department na pozvání Gell-Manna, kde pracoval s reprezentacemi Lieových algeber v částicové fyzice. V roce 1982 prof. Jiří Patera začal velice plodnou spolupráci s prof. Robertem Moodym (mj. autorem Kac-Moodyho algeber), která trvala do konce jeho života. Už jejich první společná práce byla velice důležitá. V pětistránkovém článku v Bulletin of the American Mathematical Society navrhli metodu pro výpočet násobností dominantních vah libovolné reprezentace libovolné poloprosté Lieovy grupy. Metoda byla vyzkoušena v případě reprezentací milionové dimenze.
Po roce 1992 začal pracovat v nové oblasti, blíže k fyzice pevné fáze než k částicové fyzice – na matematické teorii kvazikrystalů. Jednalo se o studium aperiodických struktur, které bylo nutné pro pochopení objevených krystalů s pětičetnou symetrií. Toto nové pole ve výzkumu zavedené v průkopnických pracích prof. Jiřího Patery a prof. Roberta Moodyho ovlivnilo mnoho specialistů.
Výrazným rysem práce prof. Jiřího Patery je jeho snaha o řešení problémů v jejich obecnosti, zatímco většina řešila speciální úlohy. Využíval sílu celého aparátu teorie Lieových grup a algeber k řešení postupně se objevujících problémů ve fyzice. Nikdy neřešil problémy „v principu“, ale neustále využíval své výsledky k vytvoření software, počítačových programů, tabulek a patentů pro přímé použití. Měl cit pro problémy, které vyřešil, a využil velice efektivně dobu strávenou prací. Jeho práce přivedly mnoho fyziků a matematiků ke spolupráci na problémech, které navrhoval.
S úctou studenti, spolupracovníci a vedení fakulty.